Bodláky Václava Duška

Hovniválská kulička ku hraní

13. 9. 2018 / Václav Dušek

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Klopotné úsilí politických koťouchu z komunálních políček nebere konce. Doma čeká máma u telefonu – táta shání hlasy, možná vyhraje, pomějeme se, budeme slavní, sousedky opět kyselé okurky; rvačka o koryta nesnese mírumilovných lichokopytníků. Vyhrnout rukávy, a tumáš po ústech! Ještě předevčírem podporovali vzájemnou genialitu dva radní ucháči, starej a mladej – město připomíná architektonickou školku, kde stavby budou trvalou připomínkou nebývalé hlouposti, nadutosti a
  bezvýznamnosti komunálních politiků. Opelichaný lišák s ústy zlatoústými vykřikuje, jak mizera junák krom volného piana umístěného na chodníku, do kterého nyní mydlí romští Mozarti, ničeho pro rozvoj města neučinil – nazval mlaďocha sketou. Oj, zato trpaslík vykonal historické kroky – poničil vystavěné, náměstí připomíná rychlou výstavbu po atomovém útoku – v zádech kejklíře s vyčachrovanými penězi; a jistá dáma stává před zrcadlem a nechává se obdivovat, bachratka je nejkrásnější, nejchytřejší, nejpotřebnější, nejprolhanější, nejvykutálenější. Hlavně se nevyděsit, zkusit štěstí znovu! Politika je laboratoří pro pevné charaktery…

Džema Chalid nádherně zpívá Taganku. Pryč je realita, opravdu, zmizely morbidní plesy s paničkami nacpanými do modelových kousků, horlivci v putykách hrozí vládnutím ulice, prchavých model ubylo, vyrabované lesy žalují, hlásí kůrovcové kalamity, odkvetlé krásky balancují na tenkém lanu, pod nimi propast zapomenutí. Vyhlášená pometla krkají polopravdy, myšlenek poskrovnu, rodí se raketově slibotechny všeho druhu, morousové se cukají, podlost se vyplácí i proplácí, výpalné určeno povahám mlčenlivým; kňouralové vzbuzují u lidu úsměv, soužení určeno neschopným. Musíme nutně vytěžit z imigrantského hnutí – pašeráci bytostí mají kapsy nadité penězi, šeptá se, že dávají nemalé všimné zainteresovaným partám netrpícím světloplachostí. Stěhování národů národy děsí. Někteří uprchlíci jsou prý horší než černé neštovice a není proti nim účinná vakcína.

V politickém kotlíku se stále vaří, maso na talíři, přijde na to, sežere to,  Andrejš. Máme nejvyšší procento pourážených politiků – nešetříme tvrdými slovy ani vejci, pouliční slovní bojůvky plivají jedovatosti za přispění utajených hrdinů. Televiznímu zpravodajství se čas od času podaří geniální střih – a kdo myslí, že novináři jsou verbež, mýlí se – novináři jsou obrazem národních zájmů, ptáš se jakých, hádej. Před časem, přesně kdy do čela Prahy usedla němá z Portice, zvaná důvěrně Krnda, přítomný štáb televize natočil mj. , i toto. Premiér oslovil manželku a řekl – hele, jestli sháníš práci, tak jí řekni, ona ti nějakou dá… a lepá Mona mu v klidu odvětila – ty jsi ale pitomej, co? Kdepak, upřímnost se nenosí, tedy často.

V tichosti není na dosah pražádných cílů.

Komunál není krám k výprodeji. Pozor!  Za pulty stojí odvážní kupci i prodejci – k mání jsou za babku domy, luka, zahrady, sady, lesy, sídlištní bloky; kdyby na svém místě každý stál, tak jako každý neochvějný politický šíbr, svět se nepřestane točit, naopak; změna je život. Zkostnatělé sociální úvahy, starosti o zchudlé berou za své, k tomu došly i partaje založené na ochraně slabších bytostí – prachy nesmrdí, v tom měl politik nové doby pravdu. Poslanečtí chomouti z partaje určení k bičování drží – konečně, plat zasloužený, provoz  kantýny v cenách přijatelných, imunita proti zfackování, pohodlné automobily, příplatky k přeletům z kukaččích hnízd do divoké pražské obory, kecpult předurčen vybrané mluvě, použití zdarma, známí kecalové nedají hubám zdarma nažrat – pilně naslouchej, stále se div, obdivuj slovní žongléry, cirkusové klauny, mlč a říkej si: takhle jsme se ještě nikdy neměli. Díky Andrejši – pomluvám se zasměj a kormidluj vodami zrádnými k přístavu hojnosti. Jenom, dej do párků více masa, ano, maso není zdravé, víme, ale co je zdravé není k jídlu…

Postihy jsou pomalé i neúčinné. Konečně, kdo si nepomůže, když může.

Tajně se šušká, jak naši bratři kulantně vyslali do Podřipska vyškolené tajnosnubné kousky. V putyce před mnoha lety, kdy ještě paní Petra Paroubková zamilovaně a obdivně nazývala vševěda Jiřího sexy mozkem, pravil dobroděj s patnácti kousky piva moku v hlavě – tu ženskou mu nasadil na krk určitě Lexa z Blavy, aby hocha ohlídala – podivně se nechává obklopovat světskými… tajně se ovšem pilně  šušká o transakcích vedoucích do politických špiček, o spojení ambasád a nepohodlného hradního příkopu; již brzy dáme na modlení za obdivuhodné zázraky vyrobené na klíč.

Tajemství v Podřipsku, smyšlenka.

Podléháme naději, že i nás čeká kdesi pod horou Bohatství hovniválská kulička k vyzvednutí – budeme valit bez ustání, bez oddechu, budeme činit pokrok. Štráfkové mívali pevné cemry, sajdky nebývaly rajdy; jakmile nalezneš nerostné bohatství, opatři si bejkovec. Kampak se vytratila lidová moudrost, že máš-li maminku, máš všechno. Rotujeme mezi pravdou a lží – nalháváme si, kdo za naší bídu může, nu, volič halamy nepřemůže. A budeš-li hájit cokoli nepřijatelného pro vládnoucí papírové vrstvy, pak s tebou zatočíme. Nesouhlasíš s těkavými myšlenkami politických nedochůdčat, s těmi chlapíky, kteří změnili svrchníky dle požadavků partajních i jiných dobráků – musíš přijmout odsudek, jsi zralý stát se tvrdým fašistou, tápajícím komoušem, nezralým  anarchistou i podezřelým a nevzdělaným pirátem.

V krámku lásky visí inzerát: Prodáváme levně hovniválské kuličky, i madagarské blbouny nejapné.

0
Vytisknout
1188

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2018