Nové východoevropské autoritářství má v regionu silné kořeny

13. 9. 2018



Proč východní Evropa vyhlásila válku liberalismu? Odpověd spočívá ve zvláštní podstatě revolucí z roku 1989. Ty nechtěly zavést žádnou utopii, ale normálnost - revolucionáři chtěli vést normální život jako lidé v západní Evropě. Ovšem po pádu komunismu nejvzdělanější a nejliberálnější Středo a Východoevropané odešli na Západ - a vyvolali tak v regionu demografickou krizi a krizi identity. A zatímco domácí zastánci liberální demokracie odešli na Západ, tváří liberalismu ve východní Evropě se staly EU a Spojené státy. To připravilo jeviště pro nacionalistickou revoltu proti liberalismu, která nyní ovládla středo a východoevropský region, píše Ivan Krastev v časopise Foreign Affairs.
 
Součástí východoevropského illiberalismu je jednak obrovská korupce, jako v Maďarsku, kde je cílem odstraňování demokratické kontroly zajistit beztrestnost korupčníků blízkých Orbánovi, jednak šílené konspirační teorie, jako v Polsku uměle vytvořená oficiální verze havárie ve Smolensku, že to prý nebyla nehoda, ale ruský atentát. Podobné konspirační teorie používá i Budapešť, který tvrdí, že Brusel, za pomoci maďarského miliardáře George Sorose tajně plánuje zahltit Maďarsko migranty.

Populisté také tvrdí, že jen oni zastupují lid. To je tvrzení, které není empirické, ale je vždycky "jasně morální". Fidesz a PiS netvrdí, že zastupují všechny Maďary a Poláky, ale "zastupují všechny správné Maďary a Poláky".

Dalším charakteristickým rysem východoevropského populismu je pokrytectví vůči EU. Podle eurobarometrů jsou Středo a Východoevropané snad nejvíce pro Evropskou unii na celém evropském kontinentě, avšak hlasují pro euroskeptické strany. Ty pak nadávají Bruselu a při tom od něho dostávají obrovské dotace.

I když východoevropský populismus už rostl začátkem současného desetiletí, dominantní silou v regionu ho učinila uprchlická krize let 2015-16. Drtivá většina Východoevropanů se bojí migrantů a uprchlíků. Záběry migrantů přicházejících do Evropy vyvolaly ve východní Evropě demografickou paniku. Lidé si začali představovat, že jejich národní kultury jsou ohroženy a že budou zlikvidovány. Tento region tvoří malé, stárnoucí, etnicky homogenní komunity - například jen 1,6 procenta lidí žijících v Polsku se narodila v zahraničí a jen 0,1 procenta občanů v Polsku jsou muslimové.

Hlavním rozdílem mezi západní a východní Evropou totiž není bohatství, ale kulturní diverzita. V Maďarsku dnes tvoří cizinci méně než 2 procenta obyvatelstva. V Rakousku, které bývalo kdysi stejně jako Maďarsko součástí Rakousko-uherského mocnářství, tvoří cizinci 15 procent obyvatelstva. V představách Východoevropanů je kulturní a etnická diverzita existenční hrozbou. Odpor vůči této hrozbě je jádrem nového illiberalismu.

Východoevropané si během uprchlické krize uvědomili, že čelí nové globální revoluci. A cítí se příchodem cizinců ohroženi.

Ironické je, že i když dnes východní Evropa reaguje na migraci panikářsky, prvotním motivem revolucí z roku 1989 bylo právo z vlastní země odejít na Západ. Mnoho Východoevropanů také na Západ tehdy odešlo. Od roku 1989 přišlo Lotyšsko o 27 procent svých obyvatel, Litva o 23 procent, Bulharsko o 21 procent. V roce 2016 žil v Británii milion Poláků.

Emigrace mladých a talentovaných lidí poškodila země, které už tak měly stárnoucí obyvatestvo a nízkou porodnost. Dnes tyto trendy vytvořily jeviště pro demografickou paniku.

V poslední době také mnoho Východoevropanů odmítá "zasahování Bruselu" do jejich domácí politiky.

Poslední ingrediencí obratu východní Evropy k illiberalismu je hlubinný proud geopolitické nejistoty, který tento region vždycky trápil. V roce 1946 psal maďarský intelektuál o "Mizérii malých zemí východní Evropy" - argumentoval, že demokracie v těchto zemích bude vždycky ovlivňována historickými traumaty  v důsledku toho, že tyto země byly skoro vždycky ovládány vnějšími silami. Nejenže tyto společnosti se obávají vnějších sil, ale podle Biba jsou také přesvědčeny, že "pokrok svobody ohrožuje národní věc". Český spisovatel Milan Kundera tuto nejistotu vyjádřil přesně, když definoval malý národ jako komunitu, "jejíž sama existence může být ohrožena v každou chvíli." Občan velké země bere existenci svého národa jako automatickou. Jeho státní hymna hovoří jen o velikosti a věčnosti. Polská národní hymna však začíná veršem: "Polsko ještě nezahynulo."

Potíž také je, že se za posledních deset let změnila geopolitická situace. Postavení Evropské unie a USA se oslabilo, zatímco se začalo na mezinárodní scéně prosazovat Rusko. Jeho autoritářské tendence nyní východoevropští autoritáři napodobují.

Východoevropský populismus je nový jev, ale má hluboké kořeny v politice tohoto regionu a zřejmě přetrvá. Ohrožuje to soudržnost EU. Pokud by způsobili rozpad Evropské unie, v Evropě by vznikly konflikty a ztratila by svou svobodu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

 

0
Vytisknout
3712

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2018