Yannis Varoufakis volá po vzniku nové Pokrokové internacionály

14. 9. 2018


Naši éru si lidé budou pamatovat pro triumfální pochod globálně sjednocené pravice - Nacionalistické internacionály - která se zrodila z žumpy zfinancionalizovaného kapitalismu. Zda si ji lidé budou také pamatovat pro úspěšný odpor humanistů proti tomuto nebezpečí, to závisí na dobré vůli pokrokových aktivistů v USA, v Evropské unii, ve Spojeném království i v zemích, jako je Mexiko, Indie a Jihoafrická republia, zda budou ochotni vytvořit koherentní Pokrokovou internacionálu, píše řecký levicový ekonom a bývalý řecký ministr financí Yannis Varoufakis.



Náš úkol není bezprecedentní. Fašisté se nedostali k moci v období mezi dvěma světovými válkami tím, že by slibovali násilí, válku či koncentrační tábory. Dostali se k moci, protože začali oslovovat dobré lidi, s nimiž, po vážné kapitalistické krizi, bylo příliš dlouho zacházeno jako s dobytkem, který přišel o svou tržní hodnotu. Fašisté jim pohlédli do očí a přislíbili, že obnoví jejich hrdost, nabídli jim přátelství a dali jim pocit, že patří k velkému ideálu - dovolili jim, aby o sobě uvažovali jako o něčem větším než jen jako o spotřebitelích.

Tato injekce sebedůvěry byla doprovázena varováními proti číhajícím "cizincům", kteří ohrožují jejich obnovenou naději. Zavládla politika konfliktu "my proti nim". Byla definována čistě v rámci totožnosti. Strach, že přijdu o svůj společenský status, se proměnil v toleranci vůči porušování lidských práv, nejprve lidských práv podezřelých "jiných" a pak lidských práv všech jinak smýšlejících. Brzo poté, když vláda establishmentu nad politikou oslabila v důsledku dopadu hospodářské krize, pokrokoví aktivisté skončili marginalizováni nebo ve vězení. Tou dobou už bylo po všem.

Není toto přesně, jak se Donald Trump dostal do Bílého domu a jak nyní vítězí ve své verbální válce proti establishmentu Demokratické strany? Nepřipomíná to náhlou lásku britských stoupenců brexitu pro britské státní zdravotnictví, které připravovali o řádné finanční prostředky předtím po desítky let, anebo jejich energické přijetí demokracie, kterou thatcherismus podřídil diktátu tržních sil? Nejsou toto metody ultrapravicových vlád v Rakousku, v Maďarsku a v Polsku, metody řeckých nacistů ze Zlatého úsvitu, a nejsmutněji, metody Mattea Salviniho, autoritáře řídícího novou italskou vládu? Všude, kam dnes pohlédneme, vidíme oživení ambiciozní Nacionalistické internacionály, jakou jsme nezažili od třicátých let dvacátého století. A establishment se chopvá tak, jako by chtěl zopakovat všechny chyby Výmarské republiky.

Avšak konec diagnózy. Důležitou otázkou je nyní: co je nutno udělat? Taktická aliance s globalistickým establishmentem je vyloučena. Tony Blair, Hillary Clintonová, sociálnědemokratický establishment v kontinentální Evropě jsou příliš zkompromitováni svými finančními vazami na rozkládající se financializovaný kapitalismus a jeho ideologii. Desítky let spoléhají na populismus volného trhu: na falešný příslib, že všichni se budou moci mít lépe, pokud se všichni podrobíme komodifikaci. Chtějí, abychom všichni věřili v nekonečný eskalátor, který nás odveze do nebe spotřebitelské spokojenosti, jenže on neexistuje.


Rokem 1929 naší generace, který rozbil tuto iluzi, byl rok 2008. Establishment pokračoval dál, jako by bylo možné napravit věci kombinací politiky škrtů pro drtivou většinu obyvatelstva, socialismu pro pár jedinců a autoritářství všude kolem. A po celou tu dobu začala vítězit Nacionalistická internacionála, živená rostoucí nespokojeností. Mají-li být schopni se postavit účinně proti této moci, pokrokoví aktivisté musejí velmi přesně specifikovat příčiny a podstatu nepokoje lidé a jejich nespokojenosti: přesněji řečeno, intenzivní třídní válku globální oligarchie proti zvětšujícímu se prekariátu, proti tomu, co zbývá z proletariátu na Západě a všeobecně proti slabším občanům.

My teď musíme dokázat, že jediným způsobem, jak mnozí mohou znovu nabýt kontroly nad vlastním životem, nad svou komunitou a nad svou zemí, je zkoordinovat naše úsilí v rámci internacionalistického Nového Dealu. Globalizovanému kapitálu už nesmí být dovoleno, aby dál trhal naše společnosti na kusy, ale musíme vysvětlit, že žádná země není izolovaný ostrov. Tak, jak globální oteplování vyžaduje místní i mezinárodní akce, totéž vyžaduje boj proti chudobě, zadluženosti jednotlivců a podvodným bankérům. Máme-li být schopni ukázat, že zavádění pohraničních cel není nejlepším způsobem jak ochránit naše zaměstnance, protože to většinou obohacuje jen místní oligarchie, musíme prosazovat obchodní dohody, které donutí vlády chudších zemí, aby zaručily minimální mzdu pro své zaměstnance a garantovaly ve svých zemích pracovní příležitosti. Tím způsobem dojde k obnovení komunit zároveň v chudších i v bohatších zemích.

Naše Pokroková internacionála musí také navrhnout Mezinárodní měnovou clearingovou unii, toho druhu, jakou navrhl během konference v Bretton Woods v rocem 1944 John Maynard Keynes, včetně dobře vypracovaných omezení proti pohybu kapitálu. Tím, že dojde vytvoření rovnováhy mezd, obchodu a financí v globálním měřítku, poklesne nedobrovolná migrace i nedobrovolná nezaměstnanost a skončí morální panika ohledně lidského práva volně se pohybovat po celém světě.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
3735

Diskuse

Obsah vydání | 18. 9. 2018