Média nastolují agendu a selhávají: Kde byli novináři, když vrcholila imigrační krize?

Ty syrský děti jsou v táborech už 3 roky...

22. 9. 2018

čas čtení 2 minuty
Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Tohle fakt musí ven - od včerejška mi volalo asi 15 novinářů, že by děsně rádi jeli někam, kde jsou ty syrský děti, kde to je a jak se tam jako dostanou a prosimvás, ideálně hned, do pondělka abych to měl hotový. Aby bylo jasno, já sama píšu a tak trochu se za novinářku považuju, většina mých kamarádů jsou novináři a co se týče tématu migrace, spolupracuju s novinářema už dlouho a mám zkušenosti dobrý i špatný a snažím se sama psát o tom, proč je to v médiích tak, jak to je a upozorňovat, že nejsou všichni novináři blbý a marný, že jich tu spousta dělá skvělou práci. Ale tohle je na mně fakt moc. "Ty syrský děti" jsou v "těch táborech" už zhruba tři roky, pravidelně vychází reporty o tom, jak páchají sebevraždy a jsou traumatizovaný. Nezajímalo to NIKOHO, když jsme se na to s Pomáháme lidem na útěku snažili upozornit, většinou lidi v redakcích krčili ramenama, hele, sorryjako, teďka to nefrčí, píše Marie Heřmanová na Facebooku.

A k tomu mám dojem, že většina těch lidí, co se najednou zajímá, vůbec netuší, o co jde, teprve teď zjistili, že jsou v Evropě pořád nějaký uprchlíci a museli si vygooglit, co je to hotspot. Jenže média tu nejsou jenom od toho, aby psali o tom, co frčí, média taky nastolujou agendu a to, že teď lítá virtuálním prostorem tolik špíny a nenávisti je taky jejich chyba - zjišťovat si ty příběhy, jezdit ven a zajímat se prostě stojí prachy, já vím, ale jak vidíte, bylo to potřeba. 


A teď už je fakt pozdě, teď už nám přijde normální uvažovat o tom, v kolika letech už je děcko terorista. Že si teďka zástupci všech českých redakcí pujdou stoupnout do řady a škemrat o informace o tom, co že se to teda vlastně děje, je prostě hrozně hrozně hrozně moc trapný a mně je z toho zle. 

Takže ahoj z Berlína, kde před chvíli začal podzim, padají kaštany a cestou do hotelu jsem se připletla k turecký svatbě a pak zahnula do vietnamský ulice, kde to děsně smrdělo rybama a byla to paráda. Tak to totiž vypadá v zemi, kde se lidi zajímaj, nejsou posraný z toho, že někdo není bílej a dokázali se postarat o stovky tisíc dětí. 

Opravdu přestávám rozumět tomu, proč chce vlastně někdo žít v Česku.

0
Vytisknout
6933

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2018