Hybridní konflikt se nedá vyhrát v digitálu

6. 12. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Vypnout Facebook a Twitter, odpojit se od sítí, najít cestu, jak dobře regulovat jejich chod, jak dostat algoritmy pod veřejnou kontrolu. Vzdělávání mladých i starých, kultivace diskuse. Soupis dosavadních návrhů řešení obrovského problému s propadem některých národních společností do stavu společenského pomatení díky infekci šířené v digitálním prostoru ve formě manipulace, nenávisti a koncentrované frustrace, sázející na nízkou rozlišovací schopnost velká části populace. Nic z toho se ovšem nedá zařídit jednoduše a je otázka, zda vůbec. A otázka je, zda vlastně jde o ty pravé způsoby řešení. Zda pod dojmem, že to co se v digitálním prostoru pokazilo, musí se v digitálním prostoru napravit, nepomíjíme skutečné příčiny vnitřního společenského rozkladu. Zda jsme si stihli uvědomit, že Facebook a další vytvářejí pouze zrcadlový sál vnitřního stavu společnosti. Pouhý obraz, ne skutečnost. A skutečnost? Ta je tristní: posttotalitní ztrátou důvěry zatížená společnost, ožebračovaná v exekučním schématu vlastními parazity, udržovaná ve stavu nízké obranyschopnosti neodpovědnými hlupáky, kteří přežívají v paradigmatech 20. století. Vítej, budoucnosti...

Autor byl pozván do pořadu slovenské veřejnoprávní TV Večera s Havranom k diskusi na téma nenávistných projevů, manipulace a dezinformací v digitálním prostoru (pořad bude vysílán v novém roce). Situace na Slovensku je zjevně velmi podobná, ne-li horší než v ČR. Slovenští novináři svědčili o tom, že jim adresované výhrůžky násilím, smrtí a další způsoby vyhrožování a zastrašování se staly jakousi běžnou normou nejen v taktice trollů, nýbrž i v chování lidí, kteří se už dokonce nebojí páchat podobné trestné činy pod vlastní identitou.

Míra snahy manipulovat veřejnost a zastrašovat ty, kteří se snaží oponovat tuposti maskované mimkrami identitární "pospolitosti", se výrazně promítla v hysterii okolo imigrace. Slovenská i česká veřejnost v tomto ohledu představují zajímavý studijní vzorek toho, jak lze vovlat veřejnou paniku bez objektivní příčiny. Je nutné si uvědomit, že bez masivních impulsů a řízených kampaní by taková hysterie nezvnikla. V Protugalsku, kde měl autor před pár dny možnost na toto téma diskutovat, je údajně problém fake news a dezinformací na internetu (alespoň v této souvislosti) doposud okrajová záležitost. Země je zjevně mimo geopolitický střet, na rozdíl od ČR, jak ostatně opakovaně dokádá i zpráva Bezpečnostní informační služby

Ale nejde jen o věnjší impulsy v rámci hybridního konfliktu. V diskusi se slovenskými novináři a experty jsme došli ke shodě, že digitální obraz společnosti je skutečně obraz, ne skutečnost sama. Bez toho, aniž by sppolečnost sama nevytvářela potřebný potenciál k další erozi a rozpadu diskurzu, bez toho by nebylo možné vytvořit tak rozsáhlý konflikt, jako se to podařilo v českém a slovenském digitálním prostoru, který se následně přelévá do politických rozhodnutí. Před několika měsíci jsem poukazoval na to, že ve Finsku, ve společnosti s vysokou mírou vnitřní soudržnosti, důvěry a tedy zákonitě vyšší obranyschopnosti vůči snaze vyvolat vnitřní rozvrat pomocí manipulace diskursu v digitálu, politika nekoopíruje hysterickou šablonu středoevropských zemí. Jakkoliv právě zde mají lidé s imigrací v posledních letech skutečné zkušenosti a jakkoliv i zde to pochopitelně vyvolává společenské kontroverze. 

Žel, nic nenasvědčuje tomu, že by se ve střední Evropě v dohledné době něco změnilo. Trvá totiž stav, v němž je relativně jednoduché udržovat společnost ve stavu vnitřního kolapsu. Prvním faktorem je, že vnitřní důvěra, po generace mnohokrát zničená, je součástí hodnotového rámce. Česká i slovenská společnost jsou postiženy tímto, stejně jako  - částečně - oprávněným snydromem oběti. Jakákoliv událost, která útočí na pudovou potřebu bezpečí, vyvolává v takových společnostech podezření, že jim opět chce někdo záměrně ublížit. 

během předchozích bezmála tří dekád by jistě bylo možné do značné míry vnitřní nedůvěru a permanentní "ostražitost" tohoto typu postupně překlenout. Ne však tím, že politická reprezentace mnoha po sobě jdoucích vlád vytvoří či toleruje kriminální způsob ožebračování vlastního obyvatelstva. Poslechněte si, kam jsme se dostali po mnoha letech provozování mimořádně parazitického exekučního schématu v rozhovoru socialoga Daniela Prokopa a novinářsky Saši Uhlové. Žel, těch 25 % postižených lidí (číslo, které bere v úvahu rodinné příslušníky exekuovaných) nehledá skutečné viníky a netuší, že často volí jako své zachránce politickou šmíru, která buď aktivně brání snahám o nápravu, nebo se dokonce obklopuje lidmi, kteří se na ožebračování české společnosti sami podíleli. Doporučuji rozhovor s Radkem Háblem, který Britské listy k tomuto tématu připravily

Aby toho nebylo málo, parta hlupáků ochotných destruovat vnitřní pojivo české společnosti pracuje na vícero frontách. V některých krajích soudí, že české společnosti by pomohlo, kdybychom snížili počte lidí v maturitních oborech, tím pádem zkrátili dostupnost a délku vzdělávání, podle prokazatelné evidence zejména mezi sociálně a ekonomicky slabými. Tito lidé neváhají svou úroveň intelektu a odpovědnosti demonstrovat veřejně, neboť tuší, že důležitý není argument, nýbrž paradigma vyjádřené několika floskulemi. Že jsou tito lidé sami se sebou v logickém sporu? Že klidně připustí neplatnost svého zásadního argumentu, aby s ním nadále nakládali jako s platným? A to snad někomu vadí? 

Nejhorší na tom je, že podobně jako v případě exekucí kritická část populace neprokoukla fakt, že jde o komplot, na němž se podílely předchozí vlády, stejně jako se na jěho řešení nepodílí ta současná, neprokoukla ani to, že významná část politiků chce efektivně udržovat společnost ve stavu bezbrannosti co nejdéle to půjde prostřednictvím ochuzeného vzdělání. Samozřejmě takový stav vyhovuje nekompetentním a všehoschopným, jejichž koncentrace v české politice je podle výše uvedených příkladů vysoká. Obraz konfliktu, umocněný dehumanizačním efektem digitálního prostoru, je koneckonců dobrým indikátorem stavu společnosti. Berme to tak.

3
Vytisknout
2821

Diskuse

Obsah vydání | 11. 12. 2018