Když se v debatě o "skandální" poznámce pod čarou v poslední veřejné výroční zprávě BIS - poznámce, která konstatuje, že se děti v českých školách takřka čtyři dekády po pádu komunismu stále učí sovětský výklad dějin - dostanete do obdobně překvapivé situace jako nebozí Němci, jde každopádně o důvod k vážnému zamyšlení. Třeba o tom, zda nějaká poznámka ve výroční zprávě kontrarozvědky vůbec může něco změnit.

Ty z německých matek, které dodnes traumatizují novorozené děti odpíráním fyzického kontaktu nebo konejšení, ve své většině dávno netuší, že tuto praxi kdysi vymyslela Johanna Haarerová - a také ji nespojují s válečným režimem. Neví to také proto, že "zvyk je železná košile" a ony o původu něčeho tak samozřejmého, co se v rodině předává automaticky z generace na generaci, prostě nikdy neuvažovaly. Ani je nenapadne, že svým dětem třeba nesmírně ubližují.

Podobně se v ČR můžete dohadovat s učitelem dějepisu, zda přežívání koncepce Zdeňka Nejedlého ve výuce je či není reliktem komunismu. Zdánlivě jsou fakta v obou případech jasná: Bezesporu právě nacistka Haarerová navrhla "bezkontaktní" výchovu; a Zdeněk Nejedlý zase pančoval Palackého koncepci českých dějin, jejichž údajný konečný smysl představovaný archaickým pojmem "božnost" ovšem zaměnil za komunismus. K nějaké adrenalinové debatě potrefených hus by nemělo být absolutně nic. Ale přesto je. Některé německé matky se zuřivě brání, že přece nejsou žádné nacistky, i když se nevědomky řídí nacistickou teorií výchovy. A někteří čeští učitelé se zase do krve vztekají, že přece neučí žádnou starorežimní propagandu, i když se ve skutečnosti vidí v Nejedlém, kterého považují za náramného romantika.

Zločinný režim v Německu trval dvanáct let. Zločinný režim v Československu čtyřicet. Už to nepřímo ukazuje na fakt, že chronické nemoci kolektivní psýchy vyvolané traumatem života v totalitním státě na této straně českoněmecké hranice budou zřejmě ještě vážnější, než jaké řeší naši sousedé - téměř 75 let poté, co jejich trauma skončilo.

Zatím asi nejjasnozřivější komentář ke kontroverzní poznámce pod čarou ve výroční zprávě Bezpečnostní informační služby za rok 2018 zněl: "Když zjistíte, že jste nebyli dostatečně paranoidní."

Evidentně nebyli.

Myšlenky totiž v některých případech mohou i zabíjet.