Stav vzdělávání je odrazem stavu společnosti, jako třeba politika

7. 3. 2019 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

V případě vzdělávání není třeba řešit dilema, zda byla dříve slepice, nebo vejce. Vzdělávací systém je vzhledem ke své konstrukci a principům fungování velmi dobrým odrazem stavu společnosti. Tato vlastnost je obvykle připisována úrovni politiky. V obou případech to dává smysl. Zatímco v politice se projevuje míra obecné ignorance, atomizace zájmů, neochoty udělat krok do sféry zájmů společných, izolovanost a neochota podívat se za hranice vlastní kulturní existence, ve vzdělávání se promítá podřízenost, ustrašenost, letargie, disciplinovaná poslušnost formální autoritě, ať už je její zosobnění sebevíce komické či tragické. V obou případech se projevuje reprotopie, ve vzdělávání snad ještě mocněji než kde jinde...
Souhlasím s Kryštofem Kozákem v mnohém z toho, jak vnímá vztah společnosti ke vzdělávání. Domnívám se ale, že neplatí tvrzení, že lze vinit vzdělávací systém za to, jakou máme společnost 30 let po změně politického zřízení a ekonomických pravidel. 

Vzdělávací systém je konstituován z prvků, které jsou dané společnosti naprosto vlastní. V postotalitní společnosti, v jejich institucích, přežívají prvky pocházející z totalitního období. Ona ustrašenost, připosranost, je prosté kontinuum, které v institucích přežívá mnohem déle v mnohem lepším "zdraví", než si většina lidí připouští. Zvláště poté, kdy prožijí euforické období vyvolávající iluzi skutečné změny. 

Stačí si uvědomit, že průměrný věk učitelů na českých školách se blíží 50. Jinými slovy, průměrný učitel je velmi silně ovlivněn (vzděláním, naturelem) totalitou. Škola má navíc vypracován poměrně efektivní způsob udržování tradice. Způsob výuky, způsob hodnocení, průběh vzdělávacího dne, vztah učitelů k žákům, to vše jsou důležité atributy, které se v rámci systému za posledních 30 let změnily v rámci systému jen málo, bez ohledu na věk jednotlivců, kteří se na něm podílí. Udržují kontinuum.

Změna paradigmatu určitě možná je. Ale nebude to, žel, změna rychlá. S nástupem retrotopního populismu se naopak zdá, jakoby impérium vracelo úder. Sice to může být poslední křeč, ale nepomáhá. Ke změně může přispět několik relativně drobných "maličkostí", jako třeba změna na postu prezidenta. K tomu je ale třeba, aby se probudilo ještě několik set tisíc lidí, jimž není ukradené, jak česká společnost podléhá historické blbosti...
0
Vytisknout
3762

Diskuse

Obsah vydání | 12. 3. 2019