Na zločiny syrské války jsme poukazovali znovu a znovu. Bylo to na nic?

23. 10. 2019

Aktivisté v terénu a digitální detektivové strávili léta dokumentováním chemických útoků a barelových bomb. Nyní čelí brutální pravdě, napsal Eric Reidy.

23. dubna 2014 Hússam al-Nahhas sklouzl nazpět do sedadla vozu jihotureckém městě Gaziantep a zamířil k syrské hranici asi 48 km vzdálené. Vysoký šestadvacetiletý student medicíny s nápadně šedýma očima utekl ze Sýrie před dvěma lety a pracoval pro skupinu připravující medicínský personál na územích pod kontrolou opozice. Ale nyní mířil nazpět s úkolem: Sebrat důkazy o válečných zločinech.

Na místě, kam dopadly barelové bomby, natočil 360 stupňové video okolí zaměřující se na identifikovatelné krajinné markanty, aby lokace mohly být nezávisle ověřeny. Odebral vzorky půdy do malých plastových kontejnerů, torjnásobně je zapečetil do čistých plastových pytlů a označil je před kamerou.

V Kafr Zitě sesbíral kousky střepin a změřil těžký, rezavý pás barelu, odtržený v důsledku detonace. Byly tu tři dlouhé kanystry, dva dosud vložené do barelů, pokryté prýskající žlutou barvou, která je často používána k označení průmyslového chlóru. Chemický symbol Cl2 byl dosud jasně viditelný na prasklé přední straně jednoho z nich.

V Talmenesu za večerního soumraku nafilmoval dopadový kráter na dvorku domu. Kolem na zemi byli rozházeni mrtví ptáci a listy rostlin a stromů byly mrtvé, ačkoliv bylo jaro. Pach chlóru dosud visel ve vzduchu, což vyvolávalo kašel a slzení očí-

Popravdě řečeno, byla to nejděsivější chvíle mého života."

Sýrie byla prvním větším konfliktem v éře sociálních médií. Místní přístup k Facebooku byl omezen v roce 2007, když se vláda pokoušela omezit online politický aktivismus. Ale v únoru 2011, když Asadův režim odblokoval řadu sociálně mediálních stránek - buď aby naznačil reformu, nebo aby mohl sledovat oponenty - se tyto stránky staly důležitou silou po celém světě a mnozí Syřané měli mobilní telefony s kamerami a přístupem k vysokorychlostnímu internetu.

Krátce poté vypukly protesty na jihu a rychle se rozšířily. Vláda je brutálně rozehnala a aktivisté, právníci, medicínský personál a běžní občané začali využívat Facebook a YouTube - často s velkým osobním rizikem - k zaznamenávání násilí a jeho prezentaci světu.

Dobrovolníci natáčeli videa na místech útoků a potenciálních válečných zločinů, kompilovali detailní zdravotnické zprávy, zaznamenávali svědectví obětí a svědků a pašovali hromady dokumentů z obsazených vládních budov.

Materiál sebraný Syřany umožnil lidem velmi daleko od skutečných bojů zúčastnit se investigativního úsilí. V roce 2012 Eliot Higgins, tehdy nezaměstnaný britský blogger, začal procházet videa a fotografie přicházející ze Sýrie a snažil se identifikovat použité zbraně; později spustil webovou stránku Bellingcat a sestavil tým dobrovolných analytiků.

Higgins a jeho tým prosazující techniku "open-source investigation" (vyšetřování na základě volně dostupných zdrojů) dal dohromady důkazy naznačující, že syrské vládní síly používají chemické zbraně a kazetové bomby, že ruské síly útočí na nemocnice a že IS používá malé, komerčně dostupné bezpilotní prostředky ke svrhávání 40 mm granátů.

Tehdy ještě mnoho lidí pracujících na hranici technologie a lidských práv sdílelo přesvědčení, že síla sociálních médií a konektivity povede k dobrému, podle Jay D. Aronsona, šéfa Centra pro lidskoprávní vědu při Carnegie Mellon University. Lidé si mysleli, že "pokud jsme schopni dokumentovat tyto válečné zločiny a porušování lidských práv a jsme schopni sdílet důkazy s celým světem, pak vytvoříme politickou vůli, jež povede země k intervenci a ochraně zranitelných obyvatel," dodává Aronson.

Navzdory slibu zrušení jaderného arzenálu syrská vláda v dubnu 2014 zahájila útoky chlórem. Představovaly další v řadě překročení Obamovy tlusté čáry zakazující použití chemických zbraní. Když vnější svět opět nedokázal podniknout důraznou akci, Asadova vláda zacházela stále dál. Podle zprávy Global Public Policy Institute, thinktanku se sídlem v Berlíně, tehdy syrský režim začal integrovat užití chemických zbraní, zejména chlóru, do svého "arzenálu nerozlišujícího násilí".

Asadova strategie se zaměřila na civilisty žijící v opozičních rezidenčních oblastech daleko za frontou. Sociální instituce udržující život - pekárny, nemocnice a tržiště - se často stávaly terčem s brutalitou, která nutila lidi, aby si vybrali mezi kapitulací, exilem a smrtí. Jeden z autorů zprávy Tobias Schneider to označuje jako "vojenskou výhodnost zločinů proti lidskosti".

Jedovatý plyn těžší než vzduch klesá do sklepů a bunkrů, dusí a děsí lidi ukryté před konvenčními bombami a zbraněmi. I když chemické útoky často nezabily velké počty lidí, ukázaly, že se absolutně nikam nemůžete schovat a není absolutně nic, co by režim udělal, aby to mezinárodní společenství vedlo k akci na jeho zastavení. dodal Schneider.

Syrská vláda dosud nasadila chemické zbraně více jak 330 x. Velká většina případů proběhla po útocích v Ghútě, Kafr Zitě a Talmenesu.

Pro al-Nahhase je poučení jasné.

"když celou dobu předkládáte důkazy, v určitý okamžik přestanete věřit, že to bude efektivní," uvádí. "Hlavní věc kterou vím je, že ani já, ani lidé v Sýrii už mezinárodnímu společenství nevěří."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2461

Diskuse

Obsah vydání | 29. 10. 2019