Nicky Morganová je pryč - a s ní to, co zbylo z umírněných britských konzervativců

1. 11. 2019

Šok z rezignace členky kabinetu Nicky Morganové vypovídá víc než dost o povaze této konzervativní vlády - současné nebo budoucí - jejíž součástí už nechce být. Obrat strany vedené Borisem Johnsonem doprava je čímsi, na co překvapující počet konzervativních poslanců nemá žaludek, když vyskakují z lodi s nepřesvědčivým drmolením ohledně času stráveného s rodinami, píše Polly Toynbeeová.

Náhlé odstoupení nejen z kabinetu, ale také z poslaneckého místa a odchod z politiky vůbec ve věku 46 let, na vrcholu kariéry, je drastickým aktem, který její kolegy naprosto překvapil. Politika není zaměstnání, ale způsob života: Způsob myšlení a bytí, sociální svět, svět přátelství, takřka kult. Jde o aktivitu, na níž vzniká závislost, jejíž překonání může trvat léta. Zotavení vyhozených nebo penzionovaných poslanců může trvat celý život - zejména u těch, kteří nemají to štěstí moci se uchýlit do Sněmovny lordů.

Morganová hovoří o zneužívání, kterému politici a zejména političky čelí jako jeden z důvodů odchodu. Ale její odchod před volbami také signalizuje směr budoucí politiky toryů, vzhledem k tomu, že je v zásadě umírněná a snažila se uřídit horskou dráhu velkého brexitu a Johnsonovo rozdělení strany.

Byla pro setrvání v unii, ale jakožto zastánkyně kompromisu hledala jednorožce "alternativní podoby brexitu". Zdá se, že nakonec podlehla brextremismu, když přijala místo ve vládě slíbila loajalitu Johnsonovi, ke znechucení některých dřívějších spojenců. A co více, zdá se, že prosazovala zničující Johnsonovu agendu, když si jakožto ministryně kultury zahrávala s možností odebrání licenčních poplatků BBC za službu podobnou Netflixu. Spolu se zdravotnickým systémem NHS je BBC pro torye totemem národních pokladů milovaných lidem. Samotný úspěch a popularita těchto institucí je výzvou přesvědčení zapálených příznivců volného trhu. Ale stručně řečeno, něco se pokazilo. Je pryč - předtím, než si zašpinila ruce tím, co přijde, pokud její strana zvítězí.

Hanebné zacházení s (bývalou ministryní vnitra) Amber Ruddovou mnohé omráčilo, říká Dominic Grieve, bývalý ministr spravedlnosti bez vlivu, který sám kandiduje jako nezávislý v obvodě, kde 65 % voličů hlasuje pro torye. "Bylo to pomstychtivé a mstivé... Samozřejmě to šlo přímo od samotného Borise," tvrdí.

Odchod umírněných zahrnuje konzervativce obdivující Kena Clarka. Odcházejí David Lidington, Alan Duncan, Justine Greeningová, Oliver Letwin, Alistair Burt, Philip Hammond, Rory Stewart, Seema Kennedyová a mnoho dalších, spolu s premiérovým vlastním bratrem Jo Johnsonem. Následují ty, kdo už stranu opustili: Heidi Allenovou, Annu Soubryovou, Sama Gyimaha a další. "Sledujeme úplný kolaps umírněného konzervatismu," říká Grieve se smutkem a úzkostí. List The Times odhaduje, že z 43 členů skupiny One Nation se udrží jen 26.

Outsideři možná nevidí mnoho změn ve straně, která od doby Margaret Thatcherové prosazuje volný trh, privatizaci a zničení byrokracie. Strana, jež si vybrala za lídry Iana Duncana Smithe a Michaela Howarda, po nichž následoval David Cameron; strana, u níž matoucí moderní fasáda zakrývala ideologii minimálního státu, která omezila veřejné služby daleko za hranice všeho, na co si troufala Thatcherová. Ale bylo by omylem zlehčovat varování, která plynou z odchodu těchto umírněných toryů znechucených tím, co, jak se obávají, právě přichází.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3743

Diskuse

Obsah vydání | 5. 11. 2019