Na íránské mizérii se značnou měrou podepisuje také Trumpova vláda

21. 11. 2019 / Daniel Veselý

Jestliže je na místě nekompromisní odsudek represálií íránských bezpečnostních složek, které během protivládních protestů usmrtily více než sto osob (Al Džazíra naopak informuje o šesti zabitých civilistech a pěti vládních ozbrojencích), je jako obvykle zapotřebí reflektovat širší okolnosti. Nikdo samozřejmě nezpochybňuje totalitní podstatu klerikálního režimu, ani fakt, že se s obyčejnými Íránci nikterak nemazlí, avšak destabilizační vnější vlivy nejsou pouhou chimérou vousatých ajatolláhů. Střílení do demonstrantů, jejich bití a věznění přirozeně nemůže ospravedlnit vůbec nic. O tom není pochyb. Jenže nepokoje v perské velmoci názorně ilustrují mizérií, již do značné míry způsobila politika maximálního tlaku Trumpova Bílého domu.

Přál bych Íráncům soudnou vládu, existuje-li taková někde na světe, a nikoliv opresivní teokracii - jenže musíme hrát s rozdanými kartami. Je na samotných Íráncích, jaké představitele by si přáli mít v čele své země, nicméně veškeré destabilizační tlaky zvenčí tyto snahy efektivně sabotují. A Trumpův kabinet se nikdy netajil tím, že je mu klerikální režim v Teheránu solí v očích. Totéž lze koneckonců prohlásit o všech amerických administrativách po roce 1979, kdy islámská revoluce svrhla prozápadního šáha – snad vyjma Obamovy vlády, která nakonec přistoupila na relativní normalizaci vztahů s režimem ajatolláhů.

Trumpův Bílý dům jednostranně odstoupil od jaderné dohody s Íránem (JCPOA) a uvalením nekompromisních sankcí na perskou velmoc porušil rezoluci Rady bezpečnosti OSN číslo 2231. Došlo tak ke kuriózní situaci, kdy byla potrestána země, jež bedlivě dodržovala rezoluci RB OSN. Sankce jsou natolik extrémní, že USA hrozí finančním postihem prakticky komukoliv, kdo by chtěl s Teheránem obchodovat. Írán je de facto odstřižen od mezinárodních trhů, jimž stále dominuje dolar. Nedostatek financí teheránskému režimu kupříkladu znemožňuje nákup zahraničních léků a lékařského materiálu, přičemž desítkám tisíc onkologických pacientů se nedostává adekvátní lékařské péče. Trumpova ekonomická blokáda pro tyto nešťastníky prakticky znamená rozsudek smrti. Íránské hospodářství nyní nebývale strádá. Podle predikcí Mezinárodního měnového fondu (IMF) se íránská ekonomika v tomto roce smrskne téměř o 10 procent. Je zcela očividné, že sankce mocným ajatolláhům neubližují, bič dopadá především na bedra středních a chudších vrstev. Není tutíž divu, že Teherán začal jednotlivé pasáže JCPOA sám porušovat.

Na druhou stranu je pravda, že íránská vláda je zkorumpovaná a mizerně zemi spravuje – notabene když sedí na ropě. Koneckonců protesty zasáhly stovku měst. Ale ruku na srdce: Trumpova politika maximálního tlaku pouze přilévá olej do ohně. Teherán přistoupil ke drastickému zdražení pohonných hmot kvůli americké ekonomické strangulaci, což vyvolalo rozsáhlé demonstrace.

Přestože byl největší proíránský jestřáb John Bolton odstraněn, další extrémisté zůstávají: šéf americké diplomacie Mike Pompeo a samotný Trump. I když si americký prezident podle všeho válečný konflikt nepřeje, jeho jestřábí tým dělá vše pro to, aby se již tak vyhrocená situace zcela vymkla kontrole. Tito politikové mají úzké vazby na americké zbrojařské koncerny, Saúdskou Arábii a izraelskou lobby, jež spojuje touha po svržení teheránského režimu a posílení amerického vojenského vlivu v blízkovýchodní oblasti. Současná situace se v nejednom ohledu podobá krizovým rokům 1951 až 1953, kdy USA a Velká Británie pracovaly na převratu proti demokraticky zvolenému íránskému premiérovi, jak soudí specialista na Blízký východ Juan Cole.

Avšak Teherán upevnil své pozice v regionu, zejména pak v Mezopotámii, díky katastrofální angloamerické invazi. Z dokumentů, jež nyní zveřejnil web The Intercept, vyplývá, jak rozsáhlý vliv mají Íránci na iráckou politickou scénu. Někteří Iráčané, kteří dříve pracovali pro CIA, nyní spolupracují s íránskými zpravodajskými službami. A dokud nebude v Teheránu ustanoven "umírněný režim" (čili nastolen status quo z doby před rokem 1979), nebudou mít v Bílém domě klid.  

0
Vytisknout
2258

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2019