Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Šašci dělají z politiky přirozeně... cirkus

19. 12. 2019 / Bohumil Kartous

"Jediným dalším potenciálním politickým leaderem v české politice je nyní Pavel Novotný. Stane se pražským primátorem a předsedou ODS," napsal mi jeden dobrý přítel v reakci na mediální hype po klauniádě starosty pražské části Řeporyje v ruské státní televizi kontrolované Kremlem. Je to docela možné. Napříč technologicky a materiálně vyspělým světem se nyní odehrává politický boj mezi dvěma politickými designy: mezi archetypem seriózní tváře (Macron, Merkelová), který navenek reprezentuje vážnost a odpovědnost politiky a archetypem klauna (Johnson, Trump), který svou reprezentací dělá z politiky reality show. Tato rovina politické polarizace ovlivňuje hodně. Ubavit se k politické smrti prostřednictvím šašků může mít podobu krátké těžké nemoci...

V rozhovoru o výsledku voleb ve Velké Británii upozorňuje Jan Čulík na to, že britští voliči nevzali v potaz řadu obrovských problémů, které brexit přinese z hlediska a jež mohou mít fatální dopad na jejich životy a na budoucnost celé země. Zvítězilo jednoduché politické heslo "get brexit done", které politický šašek Johnson stále a stále do omrzení opakoval. To bylo vlastně vše, co rozhodlo. Klaun v čele absurdní hry o moc, kde racionalita nemá prostor a význam.

Nevím, zda může zvítězit tento přímý klaunský projev, s nímž mnohé zaujal Pavel Novotný, i v českém prostředí. Zatím to vypadá, že Češi milují svého Švejka, jenž je zároveň géniem i blbem a nikdo vlastně nedokáže říct, jak to s ním ve skutečnosti je.

V české politice se doposud oba archetypy poměrně zajímavým způsobem v některých postavách scházejí. Andrej Babiš je zároveň takový vesnický brepta, jenž nedokáže bez přípravy říct souvislou myšlenku, a zároveň pro mnohé reprezentuje představu silného vůdce, jenž je schopen řídit dohromady stát, firmu a politickou stranu (aniž by mezi těmito entitami dostatečně rozlišoval).

Podobně Miloš Zeman, nepravděpodobný "vladař - filozof", jehož fanoušci a fanynky milují proto, s jakou rozšafností a nepochybnou inteligencí je schopen dávat ji požehnání k těm nejpřízemnějším tužbám, zlozvykům, sterotypům a postojům, které definují podvozek české kultury.

Oba vlastně vytvářejí svou specifickou "stand up scénu" a jejich fanoušci (voliči) očekávají, že sice zachovávají formální vážnost, ale zároveň tak nějak pobaví,, ať už rétorikou ňoumy, nebo "bimbo" sofistikou na libovolné téma, od genderu, přes klimatickou změnu až po kouření.

Každopádně jedno je vcelku zřetelné. Šašci mohou bavit, někdy dokonce mohou bavit i dobře, ale těžko s nimi počítat v roli těch, kdo by zásadně prospěli věcem veřejným, jako je třeba odpovědná a prozíravá investice do budoucnosti. Šašci žijí okamžikem a z politiky spolehlivě dělají cirkus.