Pirátsko-svazácký slet

13. 1. 2020 / Jan Molič



Piráti už nejsou piráti. Aspoň takový jsem měl dojem při sledování Pirátského celostátního fóra. V žádném případě tím nechci říct, že by dělali něco v zásadě špatně! Pro mě pouze nastal čas, opustit politiku - a to jakoukoli. Sjezdy "ÚV", teambuldingy, frčky, placky a visačky, to vše se příčí mému bazálně anarchistickému založení. "Anarchie v rámci mezí" je postmoderní oxymorón. Zůstanu dál pouze podporovatelem.
 
Co mi u Pirátů schází, je opravdová opozice. Stačilo by kolikrát tak málo, jako v pravý moment říct, že kauza Koněvova pomníku je: hovadina. Že kauza pomníku vlasovců je: hovadina. Že všechny ty "kauzy" jsou jedna velká hovadina! A taky vyzvat ostatní, pojďme se bavit o něčem smysluplném!

Chybí mi pragmatismus v pojetí Karla Čapka. Pragmatismus, který hovadinu nazve hovadinou. Který vidí věci z nadhledu. Který poměřuje praktickou užitečností a rozliší, co je důležité a co jsou detaily, pro které by mohl uniknout smysl celku. (Samozřejmě nemám na mysli Zemanovo pojetí pragmatismu, jenž spočívá v obcházení čehokoli kdykoli - což je obyčejná vyčuranost.)

Dále chápu, že má-li organizace expandovat, musí nastavit vnitřní procesy. Musí se zprofesionalizovat. Musí jednat s ostatními, kteří nejsou anarchisti, nýbrž kravaťáci. Tím se však organizace transformuje v něco jiného, než byla na počátku. Možná podstatně jiného?

Piráti, které jsem poznal před pár lety, měli malý kanclík, připomínající punkové doupě. Naprosto cizorodý prvek v jinak honosné budově Magistrátu, v němž jsou jinak všichni strašlivě důležití. Bylo to fajn. Pěst na oko. Dnešní atmosféra mi však připomíná TEDx talk či firemní tembuildingy. Korporát. Punk's dead.

V profesionalizaci se skrývá nebezpečí, že Piráti odradí svou původní cílovou skupinu. Tedy lidi, kteří jsou bazálním smýšlením trochu anarchisté. Mladí, neklidní. Kteří chtějí věci měnit od základu, bez nároku na honoráře a jsou jim odporné stranické struktury všeho druhu. Peníze nejsou jejich motivací. Pak ovšem musí být tou motivací něco jiného, co se nesmí ze strany vytratit! Nevytrácí se to?

Aktivisté také vnímají velmi negativně interní konflikty. Snadno rozkódují, že jde o boj o moc. Že už nejde o společný cíl, pro nějž dosud žili, ale o mikrocíle vybraných jedinců. To je zvlášť demotivující. Může se pak stát, že tito aktivisté stranu postupně opustí a zbudou v ní vyčuraní pragmatici, pro stranu sice výhodní, poněvadž mají lokty, jenže právě s nimi nakonec v politice bojujeme.

Stranické špičky Pirátů asi proto podvědomě hovoří o pokoře. Asi cítí, že mají nakročeno k tomu, aby se odpojily od stranické základny. Je evidetntní, že základna se jim něco snaží sdělit, nejspíš o té deziluzi a riziku kariéristů, ale nevím, nakolik špičky toto ještě vnímají jako důležité. Přitom i kdyby lidí, kteří jim to sdělují, bylo jen 10%, tak jsou mluvčími mnohem širší skupiny, která mlčí. Která dokonce možná volí proti svému původnímu přesvědčení, protože se přidala na stranu autority.

Přesto je Pirátská strana dosud plná zajímavých lidí s alternativním smýšlením, které byste u jiných stran těžko hledali. Má velmi propracovaný elektronický systém voleb a vnitřní demokracii. Doufám, že bude mít dostatečně silné procesy na to, aby zvládla kariéristy. (Je to tedy protimluv, volat po původní, anarchistické myšlence a zároveň chtít ty procesy - bude nutno to nějak vybalancovat a snad se to podaří.)

Bohužel na fóru taky zaznělo, že by se členská základna měla rozšiřovat. Nebylo by lepší, udržovat stranu záměrně malou? S vnitřně motivovanými, agilními členy? Každý moloch se přeci nakonec utopí ve vlastní agendě a interních bojích!
1
Vytisknout
4526

Diskuse

Obsah vydání | 15. 1. 2020