Jak zvolit doktora Křečka, aneb Konec ombudsmanů v Čechách

13. 2. 2020 / Karel Dolejší

Česká společnost strašená demagogy se seběhla do nervózního houfu a děsí se veškerých odlišností, které normálně představují zdravou pestrost fungující society. Poměrně nedávno byli ještě Češi proslulí liberálním postojem k homosexuálům nebo sympatiemi pro Židy. Dnes se Českem opět šíří zakrytá i nezakrytá homofobie ZDE a narůstá i antisemitismus ZDE. Společný jmenovatel obou fenoménů je zřejmý: Kategorické vyžadování "povinné" stejnosti. - Jistým dovršením zmíněné instinktivní homogenizace se stalo úterní zvolení Stanislava Křečka do funkce ombudsmana - navzdory faktu, že se kandidát opakovaně s opovržením vyjádřil v neprospěch obrany práv menšin.

Ve skutečnosti to v dějinách poválečných západních demokracií vždycky byla právě ochrana práv menšin, na níž se testoval rozdíl mezi skutečnou demokracií a produkty její populistické či fašistické/nacistické degenerace. Platí, že kdo vykřikuje o potřebě chránit práva většiny, která automaticky vítězí v každých volbách, dostává se na stejnou vlnu s meziválečnými protofašisty demontujícími právní ochranu slabých, aby mohli rozpoutat institucionalizovanou diskriminaci a/nebo rovnou politické násilí.

Nástupem naprosto nevhodného Stanislava Křečka do čela kanceláře Veřejného ochránce práv přestává úřad plnit zákonem předpokládanou funkci a stává se vyprázdněnou politickou trafikou.

Pokračuje tak obecný trend postupného odstraňování nebo znefunkčňování liberálních pojistek proti zneužívání moci a mocenské svévoli, které byly v ČR zavedeny v období mezi lety 1989-2017.

Z hlediska osob nekonečně obdivujících politické idoly typu Zemana a Babiše samozřejmě dává jistý smysl spoléhat na osobní vztah s vůdcem spíše než na "chladné" instituce. Pochopit jejich fungování vyžaduje alespoň minimální úroveň politické gramotnosti, jež je v Česku, zdá se, stále vzácnější.

Z pohledu občanů, kteří se nepovažují za oddané klienty obdivovaných vůdců, ale sebevědomé a samostatné účastníky politického provozu, je ovšem zvolení Křečka ombudsmanem podobnou, jen o něco menší fatální katastrofou, jako zvolení Zemana prezidentem nebo Babiše premiérem.

Bude opět o něco těžší chránit ty nejzranitelnější a nejbezmocnější příslušníky společnosti před štvaním populistických politiků, obchodem s chudobou i cíleně popichovanou nenávistí "normální" většiny, na niž se všichni ti křečkové ve svých tirádách tak rádi odvolávají.

Namísto úřadu veřejného ochránce práv budou muset nastoupit ochráncové skuteční, neinstitucionalizovaní, státem neposvěcení, z rozpočtu nedotovaní, sami nechránění.

Jinými slovy, ochraně lidských práv v ČR nadcházejí opravdu "zajímavé časy".

1
Vytisknout
8262

Diskuse

Obsah vydání | 18. 2. 2020