Česká věda: přinese rostoucí tlak na kvalitu častější falšování výsledků?

18. 2. 2020 / Oldřich Kopecký

Na mé alma mater, Přírodovědecké fakultě UP v Olomouci, již poměrně dlouho doutná spor, který zažehlo obvinění ze záměrné manipulace s daty ZDE. Nebudu danou situaci soudit, protože to již udělala celá řada jiných vědců, nejvýstižněji asi Václav Hořejší. Chtěl bych se ovšem zamyslet nad podstatou kauzy, tedy motivací, která vědeckého pracovníka může vést k myšlence na falšování dat nebo přímo k jeho uskutečnění.

(Autor je odborným asistentem katedry zoologie a rybářství na ČZU v Praze)

 

V přírodních vědách je zavedenou vědeckou metodou vyvracení hypotéz. Zajímá mě problém, otázka, pro jejíž řešení navrhuji a uskutečňuji experiment, který pak buď mé domněnky (hypotézy) vyvrací nebo nikoliv. V posledních dekádách významně vzrostl tlak na to, abyste vámi dosažený výsledek sdělili světu. Jinými slovy, vědec není někdo, kdo o sobě nedává vědět. Je to někdo, kdo, zejména formou uveřejňování vědeckých článků, publikuje.

Potíž je v tom, že redakce vědeckých časopisů raději uveřejňují tzv. pozitivní výsledky, tedy sdělení obsahující, nejlépe už ve svém názvu, sousloví jako: “je prokazatelný rozdíl mezi…“, “vyvracím stávající názor, že…“, “přidání X evidentně zlepšuje účinnost…“ atd. Často se stane, že takového výsledku nedosáhnete. Váš experiment danou hypotézu nezamítne. Vy pak stojíte před otázkou, co s těmito “nepozitivními“ daty, které jste často nákladným způsobem (čas, finance, organizace), získávali. Možností je několik – pokusit se i přes negativní výsledek data publikovat (malá šance), pokusit se je publikovat v méně kvalitním vědeckém časopise (větší šance, ale co z toho?), celé to rozjet znovu (pro optimisty), hodit získané výsledky do šuplíku a začít s jiným tématem (pro dobrodruhy).

Dané rozhodnutí je jen na vás. Je ale nutno říci, že s sebou nese následky a tyto následky jsou pro vědce citelnější než kdy dříve. Vláda ČR jejich negativní dopady ještě zesiluje svou novou politikou hodnocení výzkumných organizací. Jednoznačně z ní vyplývá tlak na vynikající výsledky, tedy nutnost uveřejňování výsledků vaší práce v časopisech nadprůměrné kvality. Velmi zajímavou otázkou na delší povídání by bylo též to, jak tuto kvalitu poznat. Doposud zavedené a mezinárodně uznávané hodnocení časopisů dle kategorií na Web of Knowledge toto nové hodnocení výzkumných organizací ruší a zavádí se přísnější a čistě české žebříčky.

Na univerzitách v ČR se  váš plat skládá z několik položek. První a často velmi směšnou je tzv. tabulkový plat. Pokud slyšíte z médií, jak stát navyšuje příjmy učitelům na ZŠ a SŠ, vězte, že pedagogů na VŠ se to netýká.

Tento základní tabulkový plat se mezi univerzitami liší, ale troufnu si tvrdit, že pro většinu akademických pracovníků se pohybuje pod mediánem, natož průměrem platu daného období. Další složkou platu, který dostáváte od instituce, je osobní ohodnocení a odměny. V něm již existují velké rozdíly (klidně dvacetinásobné). Často alespoň určitá část výplaty odměn a osobního ohodnocení kopíruje zdroj příjmů univerzity. Jinými slovy, pokud stát vyplácí univerzitě peníze za určité výsledky, stávající metrika hodnocení vědeckých výstupů se odrazí v osobním ohodnocení a odměnách.

Poslední možností zvýšení vašich příjmů (a tedy potenciálně třetí složkou platu) jsou prostředky ze získaných externích zdrojů neboli grantů. Jde o formu soutěže nápadů a ty nejlepší (odhaduji 10 – 25% podaných návrhů, záleží na agentuře, která grant poskytuje) jsou následně na určité období financovány. V drtivé většině případů je významným rozhodovacím prvkem grantové soutěže minulá úspěšnost, tedy fakt, že kdo již kvalitně publikoval, grant dostane spíše.

Jak asi z výše uvedeného vyplývá, i mezi příslušníky stejného pracoviště mohou být markantní rozdíly ve výši jejich příjmů. Nové hodnocení vědy nůžky mezi kolegy ještě rozevírá. Kdo nechce být vyhozen nebo živořit, musí dosahovat nadprůměrných výsledků. Kdo už jich dosahuje, je svou prací chce potvrzovat, aby si udržel životní standard, případně aby udržel i životní standard kolegů, kteří patří do jeho týmu. Pokud pomineme finanční stránku, je zde ještě druhá, řekněme psychosociální rovina problému, opojný pocit zvýšení vlastní hodnoty díky dosaženým vědeckým výsledkům. U některých jedinců hraničí s narcistní poruchou osobnosti.

Za daných okolností rostoucího tlaku na vynikající výsledky přímo spojeném s finančním ohodnocením vláda nepřímo vytváří na akademické půdě prostředí, v němž jedince se slabší morální integritou napadne po neprůkazném experimentu ještě poslední, ta nejhorší možnost – upravit, tedy zfalšovat výsledky výzkumu aby odpovídaly tomu, co vezme i kvalitní časopis.

Jistě vás napadne, že takový podvod musí být odhalen. Dovoluji si tvrdit, že opak je pravdou. Publikované výsledky ověřované nezávislou skupinou vědců se týkají jen absolutně špičkových a navíc kontroverzních novinek. K jednomu z nejznámějších příkladů došlo v roce 2005, kdy byl odhalen podvod v článku o technologii umožňující klonování specifických kmenových buněk původně uveřejněném v časopise Science. Autor tohoto výzkumu byl z Jižní Koreje, tedy země proslulé svým tlakem na vynikající pracovní výkony a úspěchy. Na podvody v kategoriích časopisů mimo těch nejlepších, většinou upozorní někdo z blízkosti podvádějícího. Prokázat daný podvod je pak složité kvůli osobní provázanosti aktérů a jejich motivacím.

Přál bych si, aby kauz podobných té olomoucké bylo co nejméně a pověst české vědy zůstávala nezpochybnitelná. Ve světle zaváděných opatření však očekávám spíše opak.

0
Vytisknout
4444

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2020