Sýrie: Šokující reportáž o ruském vraždění a bombardování nemocnic

25. 2. 2020

Jak na to poukazuje mnohokrát David Miliband, bývalý britský ministr zahraničí a nyní ředitel humanitární organizace International Rescue Committee, naprosto se rozložil poválečný humanitární konsensus i mezinárodní právo. Zločinné mocnosti nyní bezostyšně páchají obrovské množství válečných zločinů a nikdo to neřeší, všem je to jedno. Nerad to říkám, ale nikdo nevidí do budoucnosti: kdyby došlo ve střední Evropě k válce, třeba k invazi z Ruska, svět hodí Českou republiku zcela přes palubu - dnes je přece každému jedno, že se někde beztrestně vraždí děti, ženy a civilisté. Proč by k tomu nemohlo docházet v Česku?

Co dělá česká diplomacie? Proč nemůže vystoupit výrazněji na mezinárodní scéně a požadovat zásadní kroky k ukončení masakrování v Sýrii? Kde jsi, Petříčku? Neměl bys to dělat ve vlastním zájmu?

Zpravodajství Channel 4 News přineslo v pondělí večer šokující, zdrcující reportáž o tom, jak ruská letadla v Sýrii bombardují nemocnice. Práce Channel 4 News je jedním z vrcholů světové žurnalistiky. (Právě proto se vyjádřil Boris Johnson, že chce Channel 4 v Británii zrušit a nahradit jej televizí typu Fox News....) (JČ)


Tato reportáž má anglické titulky. Doslovný český překlad viz níže:


Ariha seshora. Obyčejné syrské město, snažící se existovat v neobyčejnou dobu. Po dlouhé měsíce byly v Arize pouliční kamery tichým svědkem zdejšího života. Děti, hrající si na střeše. Které těsně uniknou čtyřem střelám. Motocyklista, který jede do práce. Během téhož útoku. Další příklad toho, jak se letecké údery páchané prezidentem Asadem a Ruskem zaměřují na civilisty. Tyto letecké údery Channel 4 News vyšetřuje už rok. Ariha je 12 kilometrů od Idlib City, hlavního města regionu. Ariha je jedno z několika měst, které stojí mezi prezidentem Asadem a opozicí, kterou chce Asad rozdrtit.

Nemocnice jsou nesmírně důležité pro ty, kteří se snaží přežít tyto na civilisty zaměřené letecké údery. Tato reportáž byla natočena během půl roku. Toto jsou normální scény v ústřední nemocnici v městě Ariha.

Ale jiná skupina dětí takové štěstí neměla.

"Dejte je sem!"

(Raněné děti zoufale křičí)

Tato provizorní pohotovost v nemocnici už nemá volné postele.

"Přineste ještě jedno nosítko! Rychle!"

Jak běží měsíce, přicházejí další a další ranění.

Avšak 29. ledna byla tato nemocnice zničena.

Je noc útoku. Zaznamenána je nahrávka hlasu ruského pilota.

(Překlad z ruštiny v titulcích:) "Je 22.26."

Pouliční kamery zaznamenávají čas v Turecku. V Sýrii je ale 22.26.

Ruský pilot rusky: "Pracujeme. Balík dorazil. Pracujeme."

Během předchozí investigace jsme zjistili, že když ruští piloti v Sýrii říkají "Pracujeme", znamená to, že útočí na cíl.

Zasažena je budova vedle nemocnice. Rusko popírá, že ji vybombardovalo.

Syrský záchranář: "Spadlo to sem, vedle nemocnice. To je sanitka. Pojďme!"

Jestliže byla tato nemocnice záměrně vybombardována, je to válečný zločin.

O šest minut později další letecký úder. Ale ještě to neskončilo. Místní pozorovatelé varují, že se stihačky vracejí.

"Stihačka se vrátila! Pozor!"

"Vrátila se!"

"Stihačka je nad námi. Jděte dovnitř! Jděte!"

"Jděte dovnitř!"

Tři letecké údery během dvanácti minut. Bezprostředně vedle nemocnice.

"Panebože!"

"Je tady stihačka! Ukryjte se!"

"Ukryjte se! Rychle!"

Útok skončil, avšak záchranáři to nevědí.

"Nemocnice byla zničena."

"Požár, požár, požár."

"Panebože!"

Scéna je apokalypsa.

Předtím ve dne si místní lidi povšimli, že nad nemocnicí letí dron. Takže většina pacientů byla evakuována. Zbývající lékaři a vážně zranění pacienti se skryli v suterénu nemocnice. A bylo nám řečeno, že krátce před leteckým úderem sem bylo přivezeno několik zraněných vzbouřeneckých vojáků.

Při leteckém úderu bylo zraněno více než padesát lidí a nejméně deset lidí bylo usmrceno.

"Je tenhle zraněný člověk pan doktor Hassan?"

"Ne, ne, tohle je pan doktor Zakwan."

Dr. Zakwan, ředitel nemocnice, vyšel po prvním leteckém úderu na ulici pomáhat.

"Jak je panu doktorovi?"

"Doufáme, že to přežije."

Avšak během druhého leteckého úderu ho zranilo na hlavě padající zdivo. Zemře druhého dne na svá zranění.

"Je někdo uvnitř?"

Venku, v maelstromu rozbitého betonu a zkrouceného železa se z vedlejší budovy vynoří stařec. Nemůže ani mluvit.

"Pod troskami jsou lidi! Kde jste?"

"Tahle budova, tahle budova."

"Lidi uvízli v téhle budově. Na druhé straně."

Zatímco se záchranáři snaží uhasit požáry, jeden z nich si povšimne záblesku zapalovače v hloubce pod troskami.

"Panebože, Panebože, chlapi!"

"Musím se vás na něco zeptat, ale prosím, nejprve se uklidněte. Z kterého směru se k vám mám vydat?"

V troskách uvízla holčička.

"Je pod tímto stropem. Nemluví odtamtud. Ale vidí světlo."

V troskách, které byly bytem, kde žila její rodina.

"Jak daleko od tebe je moje světlo?"

"Nevím!"

"Je vespodu."

"Co můžeme dělat?"

"Je pod tímhle stropem."

"Vrtej ale jen tenhle roh."

Ruční sekačky a vrtačky.  Je to zoufale pomalá práce.

"To stačí, přesně."

Jedna malá chyba a celá ruina by zkolabovala.

"Stop, dost! Teď z druhé strany."

"Byla tvoje maminka od tebe napravo nebo nalevo?"

"Napravo. Ne, nalevo."

"Měla jsi ji nalevo?"

"Ano."

Záchranáři pracují nad nimi a tenhle chlapec je jediný, který je dost malý na to, aby se dostal blízko a utěšoval ji.

"Její bratr je také doma."

Po pěti dlouhých hodinách, skoro v bezvědomí, je holčička konečně osvobozena.

"Pozor, chlapi, pomalu. Každý z jedné strany. Je to v pořádku, v pořádku."

Přežila, ale je obtížně si uvědomit jak. Mezi tou holčičkou a jejími záchranáři byla čtyři spadlá patra této budovy. Činžovní dům. Kuchyně lidí. Záchranáři uvádějí, že šest žen a dětí uvízlo uvnitř. Jen dvě z nich vyvázly živé. Maminka této holčičky byla jedou ze čtyř osob, které zemřely.

Tři místa těsně vedle nemocnice byla zcela zlikvidována. Nemocnice sama se vyhnula přímému zásahu. Ale už se tam žádní pacienti léčit nebudou.

"Jsme tady na oddělení pohotovosti. Měli jsme na pohotovosti pacienty. Když se nemocnice stala terčem útoku. Pohotovost i celá nemocnice byly vyřazeny z provozu."

Tohle je místnost, kde byly ošetřovány raněné děti, které jsme viděli na začátku této reportáže. Je ráno po leteckém úderu a záchranná operace stále ještě pokračuje. Teď už se sbírají jen mrtví. Mezi nimi toto malé dítě.

"Aby Walide, pojď sem, našli jsme nemluvně."

"Kde jste ho našli?"

"Nahoře."

Příbuzný toho nemluvněte ho odnáší do rodiny, aby ho pohřbila.

"Kam ho neseš?"

"Do vesnice. Máme tam auto."

Tohle jsou lidské oběti této války. Nemocnice Ariha, jen jedna z pěti set zdravotnických zařízení, zničených Sýrií a jejími spojenci. Tento případ přidává k zdrcujícím důkazům, které vyšetřil tento pořad.

Úmyslně útočit na nemocnice je válečný zločin. Odpírat lidem přístup k základní lékařské péči je porušením mezinárodního humanitárního práva.

Avšak svět to ignoruje.

* * *

Moderátorka: Hovořila jsem s  Raedem Al Salehem, šéfem Bílých helem, záchranářské humanitární organizace. Je v Londýně, kde se má setkat s britským náměstkem ministra zahraničí Jamesem Cleverlym [který nerozumí ničemu, je to nekompetentní hlupák jako celá Johnsonova "vláda", pozn. red.]. Zeptala jsem se ho na děsivé dopady bombardování na civilisty, které jsme právě viděli v této reportáži.

Raed al Saleh: Počty mrtvých a zraněných, o nichž se dovídáme, nijak nevyjadřují míru lidského utrpení. Dnes se ta míra lidského utrpení vůbec nedá vyjádřit slovy.  Ten rozsah té humanitární krize v Idlibu.

Moderátorka: Proč myslíte, že mezinárodní společenství nereaguje? Po téměř deseti letech války? Desetitisíce, statisíce mrtvých. Miliony lidí vyhnaných ze svých domovů. Proč je to, že nepřišla reakce, pomoc, o jakou žádáte?

Raed al Saleh: Myslím, že selhání mezinárodní komunity je selhání hlavních hráčů. Kdyby se bývalo vážně reagovalo na situaci v Sýrii v roce 2013, nebyli bychom svědky obrovského počtu uprchlíků a nehovořili bychom nyní o humanitární katastrofě v Idlibu. Kdyby americká, britská a francouzská vláda tehdy zaujaly pevný postoj proti používání chemických zbraní proti civilistům, nehovořili bychom o těch obrovských počtech uprchlíků. Ani o ničení nemocnic, ani o dětech umírajících mrazem.

Moderátorka: Takže když minulý týden mluvčí OSN pro lidská práva požadoval pro severozápadní Sýrii vytvoření humanitárních koridorů, vítáte tu nabídku, anebo je to pro vás o mnoho let příliš pozdě?

Raed al Saleh: Všechna řešení, která navrhovala OSN dosud pro Sýrii byla zcela neefektivní. A přispěla k páchání válečných zločinů, jako je násilné vyhánění lidí z Východního Damašku, z Deraa, z Homsu a z Aleppa. Takže když mluvíme dnes o humanitárních koridorech - kam mají vést? Před Syřany už není nic, jen Turecko.

Moderátorka: Někteří ale říkají, že by se vzbouřenci měli vzdát a neprodlužovat agonii. Co na to říkáte?

Raed al Saleh: Problém není se vzbouřenci ze Svobodné syrské armády, ale problémem je režim, pod kterým mnoho Syřanů nechce žít, protože ten režim spáchal všechny zločiny proti vlastnímu lidu a používá proti nim zakázaných zbraní. Místem pro ten režim je Mezinárodní soudní tribunál.

Moderátorka. Vy jste mluvil o roli Bílých helem. Máte-li mít možnost fungovat v této oblasti, musíte být ve styku s džihadistickými organizacemi. Vaši odpůrci proto tvrdí, že jste se s nimi spikli.

Raed al Saleh: Ve všech oblastech na světě, kde zuří humanitární krize, existují vládnoucí úřady. A povinností humanitárních organizací je sloužit civilistům, kteří je potřebují. Mezinárodní červený kříž a Červený půlměsíc distribuovaly očkovací látky v oblastech, které ovládal Islámský stát v Rakce i v dalších oblastech v Sýrii. Cožpak o nich říkáme, že se s Islámským státem spikly? Ne - to je součástí jejich práce, že musejí vyjednávat s de facto vládnoucími úřady, aby mohly poskytovat služby civilistům, kteří je potřebují.

Moderátorka: Až tohle skončí, vím, že vy nesouhlasíte s názorem, že se blíží konec,  ale až to skončí, jakou máte vy osobně budoucnost a jaká je budoucnost pro Bílé helmy?

Raed al Saleh:  Nikdo nemůže předpovědět  budoucnost, ale mohu vás ujistit, že Bílé helmy budou i nadále pracovat v Sýrii a budou i nadále nabízet své služby civilistům, pokud bude existovat třeba jen metr území, na němž budou moci fungovat.

* * *

Bílé helmy: Šest rodin, 24 lidí,  naše Bílé helmy včera zachránily před smrtí poté, co se staly přímým terčem leteckých úderů, když se snažily uprchnout ze svých domovů a uniknout smrti v jižním Idlibu.









0
Vytisknout
8188

Diskuse

Obsah vydání | 27. 2. 2020