Rusko na Západě podporuje chaos, nikoli kandidáty

26. 2. 2020

Pokud Rusové považují západní demokracii za selhávající, budou mít nižší očekávání vůči vlastní vládě, píše Genadij Rudkevič.

Den předtím, než voliči Demokratické strany zamířili k urnám v Nevadě, se objevily zprávy o koordinovaném ruském úsilí pomoci Berniemu Sandersovi a Donaldu Trumpovi v jejich prezidentské kampani. Sandersovi oponenti ve straně to vykládají jako znamení společného zájmu mezi Ruskem a samozvaným demokratickým socialistou.

Sám Sanders rychle odsoudil ruské akce a připsal je snaze rozdělit americkou veřejnost. Ačkoliv nedávná historie ruských dezinformačních kampaní na Západě podporuje senátorovo podezření, jeho antiestablishmentové názory zřejmě také sehrály roli při ruském rozhodnutí podpořit Sandersovu kampaň.

Je známo, že ruští trolové/boti a proruští názoroví vůdci podporovali Trumpa během kampaně v roce 2016. Přispěli také ke kampani za brexit; podpořili katalánskou nezávislost a podpořili Hnutí pěti hvězd i Ligu v Itálii, AfD v Německu a Le Penovou ve Francii.

Než se stalo zřejmým, že její kampaň nemá valné vyhlídky, tyto účty na sociálních sítích v Demokratických primárkách podporovaly (zřejmě nejvýznamnější americkou apologetku syrského diktátora Bašára Asada - KD) Tulsi Gabbardovou. To co mají všechna hnutí těšící se ruské podpoře na sociálních médiích společného nejsou proruské pozice - ačkoliv většina z nich je zastává - ale opozice vůči establishmentu.

Existují tři důvody, proč se Rusko staví na stranu západních antiestablishmentových osobností.

Za prvé, Západ je pro většinu příslušníků ruských elit stále hlavním protivníkem, ačkoliv už nepředstavuje existenční hrozbu.

Proto probíhá ruské vměšování levně a zachovává si možnost popření. Ruské elity se přesvědčily, že západní establishment je inherentně rusofobní. Každé antiestablishmentové hnutí je automaticky považováno za výhodnější než udržování statu quo. Trump i Sanders toto kritérium splňují. Trump pravidelně útočí na "deep state" - což je téma, které Rusko samotné využívá - zatímco Sanders dělá totéž vůči establishmentu Demokratické strany.

Za druhé, oslabení západního establishmentu sebou nese dodatečný bonus v podobě oslabení Západu obecně a jeho ochoty konfrontovat Rusko zvlášť. Řada západních antiestablishmentových skupin se staví proti klíčovým západním institucím - zejména proti NATO a EU. Model rozhodování v těchto institucích je založen na konsensu, což znamená, že i jen několik málo antiestablishmentových vlád může zablokovat společný postoj vůči Rusku. V tomto ohledu Sanders neukázal stejný sklon útočit na západní instituce jako Trump v posledních třech letech.

Antiestablishmentové hnutí nicméně nemusí být u moci, aby Rusku prospívalo. Neustále vnitřní boje znemožňují západním politikům soustředit se na ruskou hrozbu. Politické elity v Americe bojující kvůli Trumpovi, Británie bojující kvůli brexitu nebo Španělsko kvůli katalánské nezávislosti jednoduše nevidí zahraniční politiku jako prioritu.

Chaos sám je považován za pozitivní - ruští trollové v roce 2016 současně pracovali pro Trumpa i hnutí za práva černých Američanů - což Rusku v zahraniční politice rozvazuje ruce. Sandersovo prezidentství nebo i jen nominace Demokratickou stranou prakticky zaručuje, že Amerika dál zůstane zaměstnána domácími konflikty.

Za třetí, spektákl západních politiků kritizujících kvalitu voleb ve vlastní zemi a politických institucí pomáhá Putinovu režimu představovat doma demokracii jako hluboce chybný, nestabilní a nežádoucí systém vlády.

Ruské zpravodajství starostlivě informuje o každém údajném prohřešku západního establishmentu, každém podezření ohledně volebního podvodu a každém tvrzení, že elity konspirují proti obyčejným lidem. Dokud lidé v Rusku považují demokracii za selhání, budou chovat nižší očekávání vůči vlastní vládě a budou pohlížet na ty, kdo slibují demokracii doma, s extrémní podezřívavostí.

Abychom to shrnuli, Sandersova kampaň z hlediska Ruska a jeho příznivců splňuje řadu kritérií. Sanders oponuje americkému establishmentu a také v něm vyvolává oponenturu, včetně vlastní strany.

Sandersův samozvaný demokratický socialismus stoupá na špici politické agendy, vytěsňuje debaty o potřebě obnovit globální americké vedení nebo postavit se Rusku na Blízkém východě, v Africe nebo ruském "blízkém zahraničí". I Sandersova porážka by byla představena ruské veřejnosti jako obvinění na adresu demokracie.

Jak moc by Sandersovo prezidentství Rusku prospělo zůstává nicméně otevřenou otázkou. Sanders chce bojovat s globální kleptokracií - což pro ruskou zahraniční politiku představuje vážnou výzvu. Navíc se těší podpoře Putinova politického rivala Alekseje Navalného.

Ale schopnost prosazovat chaos zřejmě převažuje nad takovými obavami.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2661

Diskuse

Obsah vydání | 28. 2. 2020