Od globalizace k deglobalizaci za tři týdny

20. 3. 2020

Před našima očima se odvíjí bezprecedentní globální událost. Jsme natolik její integrální součástí a děje se tak rychle, že nedokážeme plně pochopit její trvající důsledky, napsal Elihay Vidal.

Po více jak třech dekádách práce na dosažení globalizace jsme se za pouhé tři týdny plně deglobalizovali.

Od vize globálního občana žijícího, cestujícího, pracujícího a spotřebovávajícího zboží a služby bez ohledu na hranice jsme se přes noc dostali k hranicím hermeticky uzavřeným. Pod závojem globální pandemie koronaviru státy jeden po druhém uzavřely své vzdušné prostory, námořní i pevninské hranice. Lidé po celém světě spěchali s návratem domů a cizinci byli vytlačeni. Nyní jsou všechny země zaměstnány snahou stále více se uzavřít do sebe.

Proces globalizace lze sledovat nazpět do 80. let 20. století, k pádu Sovětského svazu a bariér mezi Východem a Západem. Evropská unie expandovala napříč kontinentem a absorbovala více zemí. Tento přístup perfektně vyhovoval revoluci, která následovala a bouřlivě se zmocnila světa: Revoluci v komunikačních technologiích. V následující dekádě dosáhla globalizace svého zenitu.

Pod dohledem společností jako Facebook, Google, Amazon, Alibaba a Netflix se fyzická lokace a etnicita globálního občana staly zanedbatelnými. Zboží volně putovalo mezi státy, třetina světové populace komunikovala přes Facebook a desítky milionů lidí byly vystaveny kulturnímu obsahu platforem jako je Netflix. V poslední dekádě se globální vesnice změnila v globální metropoli a technologičtí giganti začali stále více den za dnem dohlížet na globálního občana.

Masivní dopad technologických společností na životy spotřebitelů v posledních letech znepokojil mnoho vlád po celém světě. Základ boje mezi těmito dvěma silami, vládami a technologickými giganty, je samozřejmě finanční. Vlády začaly pod povrchem pociťovat erozi své kontroly nad občany. S odvoláním na potřebu chránit lidská práva, předcházet teroru a volat k zodpovědnosti daňové podvodníky řada vlád úspěšně omezila vliv technologických gigantů. Dosáhly toho vynucováním lokálních regulací a podepisováním globálních úmluv.

A pak jednoho rána v lednu 2020 zasáhl náhle naše životy koronavirus, vezoucí se na globalizaci tvořené po dekády a využívající ji k šíření na více a více přenašečů. Otevřené hranice a vzdušné prostory dostaly koronavirus v řádu dnů takřka kamkoliv, což donutilo státy, aby se uzavřely do sebe. V této válce bojuje každá země jen za sebe a své občany. Krize je možná globální, ale vyrovnání se s ní probíhá výhradně na národní úrovni.

Vlády si ani v nejdivočejších snech nemohly představit lepší příležitost k obnově své autority u občanů. Vlády i v těch nejdemokratičtějších státech dokázaly zasít mezi občany strach a děs - a v přímém důsledku toho i fyzickou kontrolu nad jejich pohybem. Nyní jsme svědky nadměrné kontroly nad civilisty, s jediným účelem: Zakrýt selhání při zajišťování nejzákladnějších služeb, jaké suverén zajišťuje svým poddaným - zdraví a stability.

Suverénní stát může vydržet tisíce úmrtí ročně. Na druhé straně si však suverénní stát nemůže dovolit, aby byl civilisty považován za neschopný poskytnout jim byť jen nejzákladnější ochranu. Nemluvíme zde o globálním spiknutí, ale spíše o ohromné příležitosti států obnovit svou kontrolu nad občany - pojmově i fyzicky.

Svět se stále ještě nachází v nejvratší fázi koronavirové bouře, ale ani nejpesimističtější scénář nepředpokládá konec lidstva, nebo i jen pád demokracií. Za pár měsíců bude vyvinuta vakcína, budou zpracována poučení, ekonomika se vrátí k rozkvětu a hranice se znova otevřou. Nicméně manuál pro získání absolutní kontroly nad civilisty je právě sepisován. Stát už ví, co dělat, občané jsou dobře vycvičení - a jediná věc, kterou zbývá udělat, je přijít s novou výmluvou pro obnovení politiky uzavřených hranic, uvěznění civilistů a kompletní kontroly nad myslí občanů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4472

Diskuse

Obsah vydání | 24. 3. 2020