Proč Česká republika proti koronaviru potřebuje jasnou strategii

1. 4. 2020 / Karel Dolejší

V článku s poněkud zjednodušujícím titulkem Experti: Česko s uzavřenými hranicemi dlouho nevydrží. Potřebujeme cizí mozky i ruce ZDE Pavla Adamcová cituje i následující vyjádření prezidenta Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR Tomáše Prouzy: "Česká republika je otevřenou ekonomikou, která je závislá na exportu. Pokud by došlo k dlouhodobým výpadkům výroby průmyslových podniků v kombinaci s bariérami na hranicích, mnozí zahraniční odběratelé by si mohli začít hledat partnery na jiných trzích, třeba v Asii. A návrat českých podniků zpět na původní trhy by pak byl opravdu náročný a hlavně drahý."

Aby mohly podniky a prodejny, ale také divadla, koncertní sály nebo kina co nejdříve v nějaké formě obnovit provoz, potřebuje Česká republika jasné rozhodnutí, kterou cestou se z koronavirové krize vydá ven. Jak už totiž jasně ukazují například zkušenosti z Hongkongu, není možné "prostě počkat, až epidemie opadne" a poté karanténní opatření zrušit - protože v takovém případě se nemoc začne rychle znova šířit ZDE.

Vláda tedy musí jasně říci, co je v krizi jejím cílem: Zda se přiklání k orientaci na vakcínu proti koronaviru, která za jinak stejných okolností může být k dispozici realisticky nejdříve za 12-18 měsíců ZDE - a v tom případě by měla veřejnost informovat, se kterými potenciálními výrobci vakcín je již v kontaktu, jestli má nápady, jak vývoji pomoci nebo jej uspíšit, zda uvažuje o licenční výrobě, atd.

Nebo zda spoléhá na kontroverzní pojetí tzv. stádní imunity, kterého se pod tlakem horentních odhadů možných ztrát na životech nakonec zřekla Británie, ale setrvává u něj Nizozemsko. V takovém případě by nouzový stav končil ve chvíli, kdy se nakazí asi 60 % populace (u virů způsobujících respirační onemocnění však obecně existují pochybnosti, jak dlouho se získaná imunita na prodělanou chorobu uchovává). To by ovšem byla velmi špatná zpráva pro české seniory, dokonce ještě horší než skutečnost, že se virus mezi nimi objevil v několika domovech. Čekala by je důsledná a dlouhodobá sociální izolace od zbytku společnosti.

Jiné možnosti se prakticky nenabízejí - pokud ČR nehodlá setrvávat v nouzovém stavu, karanténě, ekonomickém limbu a s uzavřenými hranicemi po dobu neomezeně dlouhou. Takový postup by ji totiž během relativně krátké doby přivedl úplně na dno. Investoři by utíkali a zahraniční odběratelé by si hledali náhradní dodavatele. Zdroje živobytí by postupně vysychaly.

Od vlády potřebujeme v prvé řadě slyšet jasné slovo, kterou cestou hodlá republiku vyvést z koronavirové krize ven. Všechno ostatní jsou jen rozdrobené boje na zdrženou, taktické podrobnosti, nebo dokonce pouhé jalové poznámky na okraji hlavního problému, který stále zůstává nerozhodnut a neřešen.

A ani dost málo nepotřebujeme kecy o tom, jak je údajně nutné protiústavně vybavit exekutivu zákonodárnými pravomocemi, které v boji s virem stejně k ničemu nepotřebuje ZDE.

0
Vytisknout
6225

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2020