Co jsou to vlastně preprinty?

2. 4. 2020 / Boris Cvek

Systematické zveřejňování tzv. preprintů, tedy vědeckých prací, které ještě neprošly recenzním řízením (peer-review) a nebyly publikovány, bylo v biomedicíně či medicíně (ve fyzice to má širší tradici) revolucí, kterou jsem zažil ještě já, možná tak kolem roku 2007 (mám na mysli konkrétně platformu Nature Precedings).

Byla to snaha vědu trochu vymanit z formálních mechanismů, zrychlit ji, poskytnout možnost diskuse a zpětné vazby čtenářů už před recenzním řízením. Samozřejmě nikdy se preprint nepovažoval za plnohodnotný vědecký článek, aspoň ne v biomedicínských či lékařských oborech. Nicméně dnes jsou to ovšem preprinty, které podle aktuální studie v Lancetu formují debatu o epidemii covid, dokonce na úrovni Světové zdravotnické organizace (WHO).

Dovolte mi pár poznámek k tomu, jak se liší preprint od plnohodnotného vědeckého článku. Když chcete mít plnohodnotný vědecký článek, musíte svou práci poslat do redakce vědeckého časopisu, který si zvolíte. Tam proběhne posouzení na úrovni redakce a v případě opravdu dobrých časopisů vás vyhodí s velkou pravděpodobností už na této úrovni (v Nature vyhazují asi 90% zaslaných článků už v této fázi). Důvody mohou být různé, například bez ohledu na to, jak svá tvrzení dokazujete, jsou to tvrzení, která nepředstavují nic skutečně nového a průlomového. Což může posoudit už redakce.

V případě, že váš výtvor projde redakcí jako něco, co by mohlo být publikováno, redakce ho pošle k posouzení dvěma až čtyřem i více mezinárodně uznávaným expertům na danou oblast. Tito experti napíšou své posudky a vy se s nimi musíte vyrovnat. Často musíte svůj článek vylepšovat a někdy to trvá i roky (u našeho článku v Nature trvalo recenzní řízení dva roky, mělo několik kol, tedy vy článek upravíte a opět dostanete posudek na opravenou verzi atd. - dva roky jsou ovšem extrém). Všechno je to v režii redakce. Můžete se oponentovi vzepřít a argumentovat, proč podle vás nemá pravdu. Poslední soudce je redakce. Na základě posudků vás samozřejmě mohou vyhodit, což se děje mnohem častěji, než že by vás publikovali.

Jakmile jste publikováni v opravdu dobrém vědeckém časopise, tak vystoupíte z milionů výsledků, ať už v preprintech nebo průměrných časopisech, a čtou vás nejlepší mozky v daném oboru. Takže probíhá další kolo posuzování, tentokrát od čtenářů. Nikde samozřejmě není záruka, že proces recenze nemůže eliminovat i skutečně geniální výzkum. Naštěstí je časopisů, i těch kvalitních, více, takže svou práci můžete poslat jinam. Případně se časem změní atmosféra ve vašem oboru obecně a vaše výsledky se ve světle nové módy budou recenzentům jevit lépe. Recenzní řízení není dokonalé, ale zajišťuje aspoň jakési filtrování výstupů. Preprinty jsou rychlé, to je jejich velká výhoda, ale neprošly posouzením ani redakce, ani oponentů. Takže v biomedicíně nebo medicíně neplatí za plnohodnotné články.

Na druhou ani úložiště preprintů si nenechávají všechno líbit. Jak upozorňují autoři článku v Lancetu, jeden preprint, který tvrdil, že náš slavný koronavirus má něco společného s HIV, byl po tlaku mnoha odborníků nedávno stažen z úložiště bioRxiv.

Článek v Lancetu

0
Vytisknout
2818

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2020