Čeho se vyvarovat při druhé vlně?

28. 5. 2020 / Lukáš Kraus

Nastal pomalu čas na rekapitulaci první vlny Covidu-19. Nejvíce jsem byl naštvaný kvůli uzavření škol. Nejen podle mého soudu, ale i podle norského institutu veřejného zdraví FHI a celé Skandinávie k tomu neexistoval prakticky žádný důvod. Už 12. března FHI ve své analýze pro norskou vládu uvedl, že se zavření škol v této fázi nedoporučuje, přesto je norská vláda zavřela. 27. března virologové z FHI vládě napsali, aby co nejrychleji školy otevřela. Ztráty dětského potenciálu jsou obrovské: čítají až 12 miliard norských korun měsíčně, integrační politika se zastavila, zvedla se míra stresu u dětí. Více než čtyřnásobek dětá nyní volá na tísňové linky. 21. dubna FHI v další zevrubné analýze napsal, že opětovné otevření škol není rizikem a že úloha dětí při šíření Covidu-19 je minimální, zatímco zdravotní riziko se blíží nule.

Naopak jsem upozorňoval, že zejména u starších dětí je efekt negativní ve smyslu nekontrolovatelných infekčních toků při srocování se mimo školy bez kontroly pedagogického personálu. Zkušenosti ze zemí jako je Švédsko, Island a Finsko jim byly po celou dobu podpůrným argumentem. 20. dubna Norsko konečně otevřelo školky a 27. dubna školy pro 1. až 4. třídu. To vše se dělo v kulisách země, která nezavřela obchody, prakticky vše běželo. Děti tedy bylo možné vidět v supermarketech, ale paradoxně ne ve škole. Přesto je třeba zdůraznit, že plán škol na domácí výuku byl důsledný, všechny děti od páté třídy mají počítače od školy. Výuka online byla každý den a úkoly se musely odeslat ještě téhož dne. Docházelo k častým telefonátům učitelů, kteří se ptali, jak na tom děti jsou a zdali s něčím nepotřebují pomoci.

Nebyla to tragédie, přesto ztráty při socializaci dětí, integraci a kooperaci jsou velké, a to zejména u mladších dětí. Kdo měl rodiče v "pro společnost kriticky důležité práci", měl možnost poslat dítě do školy nebo školky. K úplnému zavření škol a školek tedy nedošlo nikdy. Od 11. května jsou v Norsku otevřeny už všechny školy a univerzity. Dánsko školy a školky otevřelo už 15. dubna. Švédsko v tomto ohledu sehrálo velmi pozitivní roli v celé Skandinávii, jelikož studie jejich příkladu byla zásadním podpůrným argumentem. Bohužel k otevření došlo mnohem později, než doporučovali experti.

Zastavme se nyní u ČR. Řada lidí mi psala, že jsem nějaký divný: že děti jsou největším nebezpečím (děti si nemyjí ruce), že jsem je chtěl nakazit a že pan amatér Prymula je úžasný a že se to všechno zvládá a že děti mají super výuku přes internet. Kolem 10 000 dětí v ČR nemělo připojení k internetu. Panoval neuvěřitelný chaos. Každá škola si jela svůj vlastní plán, neexistovala žádná metodika. Mnoho učitelů se někde "zavřelo se svou obavou" a nekomunikovalo s rodiči celé týdny. Propastné rozdíly panující mezi institucemi v české školské soustavě to jen více prohlubovalo. Mnoho škol si zaslouží pochvalu, nebyla to jejich chyba. Přesto byla jejich snaha dostát svému ústavnímu úkolu, tedy umožnit dětem přístup ke vzdělání, ukázková. Problém ale je, že ne všechny školy - a tohle je téma pro sérii auditů a trestních oznámení.

V minulém komentáři pro BL jsem varoval před hysterií, panikou a mířením na špatné terče. V diskusích jsem jasně zdůrazňoval, že hlavní fronta s Covidem-19 nikdy neležela ve školách, ale v domovech pro seniory a nemocnicích. To se ve Švédsku nepovedlo a tamní vláda se za to omluvila. Máme tu tedy několik paralelních diskusí a ne každý se v nich dokázal najít. Přes 300 zaměstnanců (14 procent personálu) ve fakultní nemocnici v Uppsale bylo pozitivně testováno na Covid-19. Nemocnice i kraj jsou ostře kritizovány ze strany odborů za nedostatek zdravotnického materiálu pro všechny zaměstnance. Jestli se někdo bude ptát, co se ve Švédsku stalo, tak tohle, tohle a ještě jednou tohle, ne zvolená strategie, ta byla přesná - ale toto konkrétní podcenění v konkrétních institucích. Jak v domovech pro seniory, tak v nemocnicích: lidé naprosto bez příznaků, což ale právě nikdy neznamenalo, že tu infekci lidé nemají. Mají, stejně jako ji mají fárající horníci v Karviné.

Bylo vždy potřeba chránit starší populaci – a také v první řadě testovat zdravotnický personál a udržovat ho ve zvýšeném režimu karantény. To se nestalo. Místo toho se v Evropě zavíralo vše, ekonomika stála, děti se vyháněly ze škol, ale nemocnice a domovy pro seniory nikdo speciálně neřešil. Ani v ČR to nebylo jiné. Jen měla štěstí, že zde Covid-19 líznul několik také komplet nepřipravených a nezásobených domovů pro seniory a nemocnic. Při druhé podzimní vlně, očekávám ji osobně také, tedy už víme, na co se soustředit, a co naopak nechat otevřené a nechat žít.

 

 

 

 

1
Vytisknout
3155

Diskuse

Obsah vydání | 2. 6. 2020